Na historii vodní turistiky v Přelouči lze nahlížet z různých pohledů:
Činnost klubu.
Počátky historie vodní turistiky v Přelouči lze zaznamenat v období před II. Světovou válkou, kdy byl v Přelouči aktivní Junák a jeho skupina vodních skautů. Skauti využívali „Švorcovu loděnici“ na levém břehu Labe před elektrárnou. V poválečných letech byla na Labi provozována i rychlostní kanoistika.
V letech 1976 – 1986 byl oddíl zapojen do okresních, krajských i celorepublikových vodáckých soutěží „O nejzdatnějšího vodáka“ a poháru VTJZ. Nejlepších výsledků dosahovali Milan Skála, Tomáš Vašátko a Vlasta Vavřinec, kteří se pravidelně umisťovali na čelních místech výsledkových listin. V soutěži oddílů byl oddíl vždy v první polovině.
V té době se v oddílové evidenci účastníků zájezdů se objevovalo ročně i přes 300 jmen vodáků z Přelouče a širokého okolí. Na společné dovolené se vyjíždělo vždy s plným vlekem.
Pořádaly se pochody do Koles, neckyády pro děti v Krasnicích, vodácké bály, výlety na lyžích. Členové oddílů se pravidelně zúčastňovali zimních táboření na Lichnici. Vítaným zpestřením vodáckých akcí byly i nezapomenutelné zážitky z vystoupení člena oddílu, kanoisty, kouzelníka – iluzionisty (suchého trenéra) Franty Procházky viz odkaz na youtube
V dnešní době Klub turistů sdružuje vodáky, turisty, nohejbalisty, rybáře a cykloturisty,
Do činnosti klubu patří, mimo splouvání řek turistické výlety, nohejbalové turnaje, cyklo vyjížďky, vodácké bály, koncerty kapel různých žánrů a společné akce v klubovně a již tradiční Setkání kamarádů pořádané koncem června nepřetržitě již od roku 1974.
Foto ze soutěže houpání na srdíčkách Setkání kamarádů na dolíku.
Informace o plánovaných klubových akcích jsou v předstihu zveřejňovány klubových WWW stránkách.
Materiály lodí.
První byly překližkové a dřevěné. Legendární byly Olexovy „Indiána“ a „Jana“. První laminátové se začaly stavět v roce 1961. Oddíl si postupně vyrobil kopyta na stavbu otevřený a polokrytých lodí na lehčí vody i celo krytých na sjíždění divoké vdy. Laminátové lodě byly časem doplněny o rafty, nafukovací kánoe a v dnešní době i kánoemi plastovými.
Způsob dopravy na vodu.
V prvním období byla jediná železniční doprava. Bylo nutné včas lodě dopravit na nádraží, řádně značit cílovou stanici a doufat, že lodě dorazí nepoškozené a včas na místo určení. Bylo pouze omezené množství nádraží, která lodě vykládala, čímž byl limitován počet dostupných řek. Další možností bylo spolupráce s KVT Pardubice a využití jejich vleku. Více foto Historie
Změna v dopravě nastala v roce 1964 stavbou vlastního vleku na lodě. Vlek bylo možné již připojit za autobus, či nákladní vozidlo TJ Slovan, později Tesla Přelouč, čímž se zásadně změnila dostupnost říčních úseků.
Původní, dosluhující vlek, byl v roce 1975 nahražen novým, modernějším.
Ten byl vyroben brigádnicky na loděnici dle návrhu a pod odborným vedením J. Faitla. Splňoval podmínky pro vycestování i do zahraničí. Premiéru si odbyl o dovolené v Polsku a na Slovensku a sloužil věrně po mnoho let. Dle potřeby pojmul 16 až 18 kánoí, což postačovalo pro plný autobus. Organizování zájezdů na vodu vyžadovalo však stále značné úsilí. Bylo nutné nejprve vybrat řeku dle aktuálního stavu vody, zjistit počet zájemců o zájezd na vodu, obvolat oddělení dopravy, který autobus bude v tom termínu volný, domluvit se s řidičem, zda bude ochoten s námi vycestovat, závazně autobus objednat, navázat lodě na vlek a pak se teprve mohlo vyrazit. Koordinaci zajišťoval v prvním období Standa „Oňásek“Jirout. K cestám za vodou jsme operativně využívali autobusy ROH Zbrojovka Přelouč, ROH Tesla Přelouč, ROH ČSPLO Chvaletice, ROH TMS Pardubice a ČSAD Přelouč a ČSAD Kolín. Řidiči autobusů, jako Josef Volejník, Bedra Junek, Josef Mach odváděli za volanty výkony, které si zaslouží připomenutí.
Zásadní změnu v organizování dopravy na vodácké akce představovalo obstarání vlastního autobusu. Ze šrotového vraku autobusu Škoda RTO se po nesčetných brigádnických hodinách (výměna motoru, výměna a doplnění nádrží, oprava střechy, vyvaření, překytování, přebroušení a přestříkání celé karoserie, výměna brzd, výměna kompletních těsnění skel a elektroinstalace, oprava čalounění sedaček), stal pod vedením Tomáše Vašátka v roce 1986 jediný a vždy pojízdný dopravní prostředek. Od té doby se jezdilo s oddílovým řidičem Emilem Kysilkou za vodou snad každý víkend
Dosluhující autobus byl posléze nahrazen upravenou Avií 30. Naši aktivní řidiči Mirek „Fousek“ Krejčík, Petr „Pampa“ Vojáček, Míla „Zdobňa“ Zdobnický a mnozí další s ní odřídili další tisíce km podél českých i zahraničních řek.
Avie, Fousek i velký vodácký vlek dojeli do cíle svých cest.
Současný vlek na lodě vhodný pro vlečení za Avií s kapacitou 8 až 10 lodí zkonstruoval a vyrobil Vladimír „Vlk“ Kozák
V současnosti nás provází na cestách za vodou upravený automobil WW s vlekem.
PROMĚNY AREÁLU LODĚNICE
Dřevěná budova s dílnou, klubovnou, šatnou a pinponkárnou v prvním patře byla v sedmdesátých letech z bezpečnostních důvodů snížena o patro.
Areál byl v roce 1983 elektrifikován a doplněn o skříně z vojenského auta V3S.
S pořízením vlastního autobusu v osmdesátých letech vznikla pod vedením Tomáše Vašátka i nová prostorná garáž pro jeho umístění.
Velká aktivita členů a přátel klubu v počátku devadesátých let zapříčinila potřebu dalšího rozšiřování a vylepšování prostor.
Podařilo se vybudovat antukové i asfaltové hřiště pro tenisová a nohejbalová klání.
V roce 1994 byl pořízen vysloužilý poštovní vagón. Podíl na jeho získání, umístění a přeměně mají všichni, kteří podle svých možností pomohli.
V roce 1996 nahradila nová budova skladu lodí původní budovy dřevěných pánských a dámských šaten.
Pro další rozvoj klubu mělo zásadní význam geodetické zaměření areálu klubu a odkup těchto pozemků od města Přelouč. Nákup byl uskutečněn z darů jednotlivých členů.
Pořízení materiálu na rekonstrukci v roce 2002 zahájilo postupnou obnovu původní dřevěné budovy. Rovněž došlo i k rozšířením prostoru vagónu. Rekonstrukci vedl Pavel „Tip“ Štarman. Prostor mezi vagonem a klubovnou byl zastřešen pergolou jejíž stavbu řídil Ivan Hrubeš
Celková přestavba původní dřevěné budovy podle návrhu Ládi Kozáka byla dokončena v roce 2006 a vznikl tak prostorný sál pro různá využití v dnešní podobě. Podíl na jeho vzniku mají všichni, kteří podle svých možností pomohli. Rekonstrukci vedl Ing. Jaroslav Mifek.
V roce 2010 byl po menším požáru vagón zrekonstruován do dnešní podoby.
V roce 2012 byl areál napojen na městský rozvod pitné vody. Rekonstrukci vedl Jaromír „Jarek“ Kraus s významnou pomocí techniky Josefa „Jožky“ Hejného.
Legislativa
Na činnost vodních skautů navázal v roce 1955 Klub vodních sportů při Svazarmu, který byl v roce 1966 zrušen a oddíl převeden do Odboru turistiky nově vzniklé Tělovýchovné jednoty TJ Tesla (do toho roku TJ Slovan) činnosti
V roce 1991 byl Klub českých turistů Přelouč registrován na MVČR a klubu bylo přiděleno IČ. Od téhož roku je sdružen v ČSTV. Po rozpadu ČSTV je oddíl součástí ČUS (Česká unie sportu).
Od roku 2016 jsme zaregistrování dle nového Občanského zákoníku u rejstříkového soudu jako Kčt Přelouč z.s. (zapsaný spolek).
V závěru roku 2017 měníme název na Klub turistů Přelouč z.s.